Chvilka poezie
Miluji tě , snad to víš,
snad mi na to odpovíš.
Tvé oči jsou průzračně modré,
víš, jsou fakt dost dobré.
Stále čekám na odpověď,
zda se dá naše láska vydělit pěti,
zda budeme mít jednou děti.
Tak tu stojím a myslím na tebe,
jak vidím v tobě sebe.
Dny ubíhají, točí se svět,
jako by nás pronásledoval nějaký zvěd.
Pouze jedna láska to může být,
lepící páskou ji nesmíš slepit.
Z tvých očích, studánek chtěla bych pít,
s tebou se smát a s tebou i žít.
Ztratíš-li lásku, ztratíš mě a nejspíš sebe,
ale já nechci přijít hlavně o tebe.
Jsi voda, kterou můžu pít,
cesta, po které můžu jít.
Jsi nádherná růže, nádherný den,
s tebou je vše jako sen.
Tečou mi slzy, nemůžu dýchat,
tak moc tě miluji a obdivuji.
Lásko má, miláčku můj,
vše ti jen daruju, vše ti jen dám,
jsem ráda, že jsi tak svůj,
že jsem tě poznala, že tě znám.
Pořád si myslím, že je to jen sen,
sen pouhý, nekonečný a dlouhý.
Jsem Míša. Mám po maturitě a pracuji jako pečovatelka v domově pro seniory. Odmalička ráda pomáhám lidem a zajímám se o mezilidské a partnerské vztahy. Píši básně, příběhy a články a měla jsem už několik blogů. Řekla bych, že ráda a dobře vařím, Mým koníčkem se však stalo v poslední době i cestování. Více v článku :))
Napsat komentář